FEMINISTKY.SK

Dnes si pripomíname 125. výročie narodenia novinárky, antifašistky a komunistky Jožky Jabůrkovej (nar. 16. 4. 1896 vo Vítkoviciach, zahynula 31. 7. 1942 v Ravensbrücku).

Josefa Žofia Jabůrková (známa ako Jožka Jabůrková) za svoj život vystriedala mnohé zamestnania (od robotníčky, ošetrovateľky, vychovávateľky detí až po novinárku a členku pražského ústředního zastupitelstva – obdoba magistrátu). Ako predstaviteľka ľavicových feministiek sa v roku 1929 stala redaktorkou ženského časopisu Rozsévačka, ktorý sa vymedzoval voči liberálno-feministickým časopisom ako napr. Hvězda, Pražanka, Moravanka atď.

Josefa Jabůrková sa narodila ako nemanželská dcéra šičky v Ostrave. Jej matka po ťažkej chorobe čoskoro zomrela. Jožka vyrastala na ostravskej ulici Ida-Strasse, ktorú obýval chudobný proletariát. Odtiaľ pramenia jej snahy o emancipáciu a zlepšenie sociálno-ekonomickej situácii žien a detí najmä z robotníckej triedy.

Josefa sa zastávala osamelých matiek, vystupovala proti dobročinnosti funkcionárok národne socialistickej ľudovej strany (volala ich „dámy ze sociálky“). Kritizovala rozdávanie almužny a žiadala skôr prácu pre rodičov detí. Bola schopná rečníčka a svojimi častými vystúpeniami na radnici si získala úctu aj svojich názorových oponentov. V roku 1938 navrhla zriadiť Masarykov ostrov detskej radosti na pražskom ostrove Štvanice vrátane ihriska, plavárne a divadla. Žiadala tiež, aby sa vybudovalo 3 000 lacných moderných bytov pre sociálne slabé rodiny a domovy pre slúžky s deťmi.

V Rozsévačke v roku 1929 zveřejňuje článok pod názvom „Za stejnou dřinu – nestejný plat“:

„Ženská pracovní síla byla vždy výhodnější pro vyssavače nežli mužská. Ženy nereptaly proti nízké mzdě, neodmlouvaly poháněčům, za zdánlivě ‚dobré slovo' by udělaly vše, ba často i tělem platí svému ‚chlebodárci' a jeho drábům za velkou milost, že jím dovolil dřít za pár krejcarů do úpadu pro jeho zisky. Světová válka ukázala, že ženy dovedou stejně dobře obvazovat raněné jako dělat vraždící náboje; stejně dobře řídit pluh jako elektrické tramvaje – zkrátka, právě ve válečném zmatku to byly ženy-matky, ženy-dělnice, které neztrácejíce rozvahu nesly na slabých bedrech celou strašnou tíži světového válečného chaosu.”

Na konci vznáša požiadavku:

„…Je třeba, aby všechny pracující ženy se vzbouřily k mohutnému protestu, aby vytyčily všude svůj spravedlivý požadavek: ‚Za stejnou práci-stejnou mzdu' a vštípily si hluboce do paměti slova nesmrtelné Rozy Luxemburgové: ‚Proletářka potřebuje politická práva, protože vykonává tutéž hospodářskou funkci jako muž-proletář. Stejně jako on udržuje stát, stejně se dře pro kapitál, jímž je stejně vyssávána a utlačována. Má tytéž zájmy a vyžaduje k jejich hájení těchže zbraní. Její politické požadavky tkví hluboko ve společenské propasti, dělící třídu vykořisťovaných od třídy vykořisťovatelů – nikoliv v rozporu mezi mužem a ženou, nýbrž v rozporu mezi prací a kapitálem‘.“

Celý článok si prečítajte tu.

Pre časopis Rozsévačka Josefa napísala tri romány a vydala detskú knižku „Evička v zemi divů“. Svoje romány písala primárne preto, aby čitateľkám poskytla iné čítanie než pocukrované romániky, uverejňované v iných časopisoch (napr. Hvězda). Boli to román „Dítě lásky“ (o osudoch nemanželského dítěte), román „Hanko zpívej!“ (z obdobia prvej svetovej vojny) a nedokončený román „Lásky Marty Tomanové“, ktorý od roku 1937 vychádzal po častiach v Rozsévačke až do do jesene 1938, keď bol časopis zastavený. V tomto románe odkrýva trochu inú realitu medzivojnového Československa, ako je dnes bežne známa. Hovorí o tom, že prvá republika nebola len idylickou demokraciou, akou sa vykresľuje dnes.

Josefu Jabůrkovú zatklo pražské gestapo v prvých dňoch nacistickej okupácie. Po výsluchoch ju presunuli do koncentračného tábora Ravensbrück v Nemecku, kde pokračovala v písaní a iniciovala založenie ilegálnej komunistickej organizácie. V roku 1942 Josefa ochorela a bola premiestnená do tzv. „bunkru“, kde zahynula.

Film o Jožke Jabůrkovej od režiséra Juraja Herza Zastihla mě noc (1985) sa dá stiahnuť na uloz.to.

O peripetiách spojených so sochou Jožky Jabůrkovej (autorka Věra Marhoutová) si môžete prečítať v katalógu bienále Ve věci umění na s. 59.

ZDROJE:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Jo%C5%BEka_Jab%C5%AFrkov%C3%A1

http://romafuturismo.org/?p=762

https://2020.matterof.art/media/pages/news/bienalovy-reader-ke-stazeni-zdarma/4264204481-1617037530/guide_biennale_vvumoa_en.pdf